Český virtuál
Opět jsem se na vlastní oči přesvědčil, co znamená tzv. „český virtuál“. Jistě existují i jiné virtuály, ale diskuse v českých médiích je rozhodně více o pocitech, než o faktech. Mám na mysli především virtuál českých diskusních fór, který se zakládá na fotografiích ze sci-fi filmů, a prohlášeních Okamury a Konvičky. Jejich hoaxová rétorika má jediný účel. Zajistit zvolení v nejbližších volbách.
Jak vypadá uprchlík
Mezi uprchlíky v Maďarsku jsem viděl více rodin, žen s dětmi či seniorů, než tzv. mladých mužů (ti tam samozřejmě byli taky). A opravdu, někteří se dopustili „zločinu“, že měli mobil. Někteří dokonce i tzv. „chytrý telefon“. Pro zasvěcené: android vítězil nad ios.
Jak mluví uprchlík
Všichni, se kterými jsem mluvil, používají běžně angličtinu. Mnozí mluví i francouzsky a dvakrát jsem narazil na slovenštinu. Jistě je možné, že je mezi nimi velká skupina těch, kteří naprosto neovládají žádný jazyk. V tom případě by bylo zajímavé srovnání s Čechy (kolik lidí zde aktivně zvládá jakýkoliv cizí jazyk).
Kdo jsou „uprchlíci“
Uprchlíci zahrnují samozřejmě všechny sociální skupiny. Od těch bohatých, na které čekaly na maďarsko-rakouských hranicích německé taxíky (!), až po ty chudé, odkázané na rozhodnutí politiků (na ty tam čekaly černé autobusy). Mezi uprchlíky jsem viděl také velmi staré lidi, novorozence, ale i desítky invalidních lidí (bez ruky, nohy, na vozíčku, slepí, etc.).
Nastolování demokracie
Většina sdělila (hovořil jsem za celou dobu asi s padesáti lidmi), že důvodem proč opouštějí svou zemi je svržení Bašára Asada a následný chaos, ze kterého těží především Islámský stát. Za celou dobu jsem narazil jen na několik muslimů. Většinou jsem potkával syrské křesťany.
Germánia
Nikdo z těch, se kterými jsem měl možnost mluvit, neznal ani Angelu Merkelovou, ani Českou Republiku (jen dva lidé znali „český“ fotbal – Nedvěda a Čecha). Jejich cílem byla „germánia“, naprosto stejně jako v době jugoslávské krize.
Na okraj
Zajímavý byl také fakt, který jsem si ověřil v Budapešti. Pro více než tisícovku nocujících na nádraží bylo k dispozici 12 záchodů (tzv. toi-toiek). Tolik snad k argumentům o jejich hygienických návycích. Nikde nebyla k dispozici sprcha, jen pár kohoutků ze studenou vodou.
Konkrétní potřeby
Z humanitární pomoci jsou nyní potřebné především léky, hygienické potřeby (mýdla, zubní kartáčky a pasty, ručníky, pleny, vložky, atp.), dále pak stany, karimatky, matrace a především INFORMACE. To, že se dozvídají uprchlíci o uzavírání hranic, o jejich možnostech, atp. je více díl náhody (možná i práce převaděčů) a možnosti připojení k internetu, než nějakého řízeného informování.
Pomoc uprchlíkům
Především je nutné, aby český stát naprosto jasně definoval, co chce od neziskových organizací, církví, firem a dalších. Je potřeba učinit seznam věcí požadovaných, a věcí, které jsme skutečně schopni nabídnout. Neziskové organizace a církve nesmí jednat samostatně (chaoticky sbírat cokoliv), ale jednotně. O lidi, kteří už jsou na území EU se postarat nikoliv na základě kvót, ale na základě toho, co jsme skutečně (reálně – bez populismu) schopni nabídnout, včetně toho, co jsou schopni nabídnout „uprchlíci“.
Osobní pohled
Jestliže řekneme, že Evropa tuto situaci nezvládá, pak musíme říci, že jí celý Západ nezvládl už velmi dávno. Řízené svrhávání diktátorů bylo jen vyslovením písmene „A´“, chaos, který zavládl po jejich svržení je prvním bodem, kdy toto evropské státy nezvládly. Vstoupit na území jiného státu, bombardovat, svrhávat režimy je jednoznačně snadnější, než přijít s konkrétním řešením. Za současnou situaci mají odpovědnost jednoznačně všechny Evropské země, USA, ale i Rusko. Mají tak podle mne i plnou odpovědnost za oběti tohoto stavu.
Říkat „nechceme uprchlíky“ je v tuto chvíli akt zoufalství a politické neschopnosti. Bez reálné změny zahraniční politiky to prostě nepůjde, stejně tak to nepůjde bez přijetí odpovědnosti za své vlastní činy. Pokud by fungovaly bezchybně bezpečnostní složky státu (a já v to stále doufám), je nezbytné integrovat všechny, které integrovat můžeme, a kteří jsou na území EU. Pokud se podle bezpečnostních složek státu ukáže, že daný žadatel o azyl je terorista, či představuje jakékoliv bezpečnostní riziko pro ČR či EU, pak je samozřejmě možné takové lidi okamžitě posadit do letadla a poslat do země, odkud přišli. Osobně se nedomnívám, že by jich mezi uprchlíky bylo více než pět procent.
Chaos teď nevládne jen na hranicích, ale i v hlavách politických špiček. Vědí, co je populární říkat, za co sklidí politické body, a podle toho se také rozhodují. Stejně tak se bohužel rozhodují i představitelé církví a jiných organizací (pokazit si reputaci u „většiny“ není dobré).
Co se týče tzv. „uprchlické krize“, mám za to, že je tady objektivně situace, ve které si může Evropa říci jasně, na jakých hodnotách skutečně stojí (nakonec to bude tak jako tak nucena učinit). Zatím to však vypadá, že na žádných, a že se do takového definování nikomu prostě nechce. Chce-li kdokoliv, aby „uprchlíci“ sdíleli naší kulturu, pak by takový člověk měl být schopen definovat její obsah. To však opět doposavad nikdo nebyl schopen. A v tom bude podle mne ten „zakopaný pes“.
foto: autor