Děkuji Marie za Tvá slova, za tvé mlčení a za to, že jsi porodila našeho Pána, Ježíše Krista. Tvých slov v Bibli moc není, to co si ale budu navždy pamatovat jsou tato slova: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Chtěl bych mít alespoň kousek Tvé pokory a v těchto slovech žít, pracovat i umřít.
Také vidím Tvůj obraz. Je stále před mýma očima. Stojíš bosá u Kříže, ruce máš rozevřené a přijímáš Kříž, který je pro matku stejně těžký, jako pro její dítě. Možná ještě těžší. Mlčíš, nekřičíš, nesoudíš, nevoláš po spravedlnosti pro sebe.
Milá Marie, prosím podívej se na nás křesťany. Kam jsme to došli? Jsi matkou Ježíšovou a tak i matkou naší, nás nehodných bratří a sester Tvého syna.
Včera se mi o tobě zdálo. Přišla jsi do našeho kostela, místa, kam Tě dlouho nechtěli vpustit. V tom snu sedělo v kostele mnoho kněží. Hádali se mezi sebou. Stál jsem u kazatelny a snažil se všechny překřičet. Ty jsi potichu vstoupila. Kráčela jsi prostředkem kostela a pak jsi přistoupila k prvnímu knězi a dala mu polibek na čelo. Najednou se změnil. Rozzářily se mu oči. Pak si obešla i všechny ostatní, nakonec si přišla i ke mně. Pamatuji si, že Tvé oči mi řekly: „pokoj tvému srdci“. Pak bylo v kostele ticho a tajuplné světlo. V tom světle se najednou objevil Ježíš. Usmíval se a první co udělal, tak objal Tebe.
Vím Marie, že tě miloval i náš kostnický mučedník Jan. Vím, že Tvoje láska je velká a Tvoje pokora láme zdi vězení i dává odvahu jít vstříc smrti. Vím také, drahá Marie, že Tvé jméno mnozí chtějí využít pro sebe a také to v minulosti učinili, ale Ty stále patříš chudým, těm nejubožejším ze všech, všem těm na kterých se projevily rány stejně hluboké, jako ty, které měl Tvůj syn na rukou, nohou, hlavě i boku. Jsou také ti, kteří Tvé jméno chtěli zapomenout, ale zapomněli tak i na Krista a skutečnou podstatu Lásky, která je trpělivá a posvěcená tichem.
Milá Marie, vím že mnohé zajímá stále víc Tvé panenství než čistota jejich vlastních duší. Odpusť jim, neboť ještě nepoznali lásku, jakou má Bůh k nim.
Marie, matko Ježíšova, Ty víš, že i já se modlím modlitbu růžence. Pro mnohé mé bratry a sestry je to hřích, ale já se na Tebe dívám jako na Matku Boží, a přitom vidím unavené staré ruce žen i mužů, kteří třímali růženec ve svých rukou, když odcházeli k Otci. Viděl jsem jich dost na to, abych touto modlitbou pohrdal.
Milosti plná, Pán s Tebou i s námi.
Tvůj Filip
V předvečer Slavnosti Nanebevzetí Panny Marie, LP 2013
(S poděkováním za krásné chvíle nad dopisy, které mě inspirovaly a jejichž autorem je Rev. Jaroslav Kratka)